Obchodní podmínky 
Bojové umění
JUDO - bojové umění, historie Juda
V té době nebylo snadné sehnat učitele starých bojových umění, ale touha Jigoro Kana byla nezměrná. Studoval u mistra HAČINO SUKE-FUKUDI, po jeho smrti u mistra MASUMOTA YTA. MASUMOTO YTO před smrtí předal Kanovi cenné rukopisy o bojových technikách. Třetím mistrem v Kanově životě byl mistr IKUBA. Poznatky, které Jigoro Kano shromáždil studiem starých materiálů, ale i při své praxi Jiu-Jitsu utřídil, přizpůsobil tehdejším poznatkům tělovýchovného procesu a vytvořil vlastní systém, který nazval KODOKAN - JUDO. Názvem JUDO chtěl odlišit nový systém od tehdejšího neoblíbeného Jiu-Jitsu. Stanovil i etiku chování v Doju, ke spolužákům a učiteli, jež zaručovala radostné ovzduší při výcviku a zajišťovala i nutnou bezpečnost při tréninku JUDO.
Tak to je několik krátkých vět o vzniku bojového umění JUDO.
KARATE - bojové umění, historie Karate
Ve svém dobrovolném azylu věnoval tehdy 53-letý mistr zbytek svého života šíření Karate v Japonsku. Po krátké době si získal Gishin Funakoshi uznání mnohých mistrů japonského Budo, mezi jinými také legendárního Jigoro Kana (zakladatele Juda), který se stal jeho blízkým přítelem. Kano umožnil Funakoshimu zahájit výuku Karate v jeho dojo. Od Jigoro Kana převzal Funakoshi systém technických stupňů kyu a dan. Po velkých finančních potížích, kdy mistr přes den vydělával peníze příležitostnou prací a večer učil své první žáky karate, založil v roce 1924 první klub karate Karate-do při Kieo universitě. V roce 1927 vyučoval karate již na více jak deseti universitách.
TAEKWONDO - bojové umění, historie Taekwonda
Slovo taesudo vychází ze slov taekwondo a subak.V šedesátých letech 20. století začal nejvetší rozvoj sportovních pravidel a chráničů, a začalo se s vysíláním korejských mistrů do světa.
V roce 1972 byl postaven Kukkiwon – škola mistrů a centrum světového taekwondo. 25.-27. května 1973 se konalo Soulu 1. Mistrovství světa, kterého se zúčastnilo 19 zemí. 28. května byla založena Světová federace taekwondo – WTF, jejímž prezidentem je až do dnešních dnů Dr. Un Yong Kim. V současné době má WTF cca 156 členských zemí a sdružuje více než 50 milionů cvičenců.
V roce 1988 bylo taekwondo poprvé jako ukázkový sport na 24.OH v Soulu a v roce 1992 v Barceloně taky jako ukázkový. V září 1996 bylo schváleno jako oficiální olympijský sport pro OH v roce 2000 v Sydney. Do české republiky se taekwondo dostalo v roce 1990, kdy byl z Německa do České republiky pozván pan Park Soon Nam držitelem 8. Danu.
AIKIDO - bojové umění, historie Aikida
Název Aikido je složen ze tří japonských znaků:
ai – harmonie
ki – energie
dó – cesta
Tvůrcem a zakladatelem Aikido je Morihei Ueshiba. Po smrti zakladatele pokračoval v Aikido rodinné tradici jeho syn Kisshomaru Ueshiba, který se zasloužil o počátky šíření aikida mimo japonsko. V současné době udržuje rodinnou tradici Aikido vnuk zakladatele Moriteru Ueshiba. Linie či styl reprezentovaný do současnosti rodinou Uešiba je označován jako aikikai, přímí žáci zakladatele (ó-sensei) ovšem někdy zakládají vlastní styly a školy (Tomiki Aikido, Iwama-Ryu, Ki-Aikido, Yoshinkan atd.).
Centrálním dojo v rámci linie aikikai je Honbu dojo v Tokiu, ve kterém vyučují členové rodiny Uešiba. První evropskou zemí odkud se aikido začalo Aikido dále šířit po starém kontinentu byla Francie. V počátcích většinou Aikido oddíly vznikaly při judistických oddílech. První generace evropských aikidistů z 60. a 70. let měla většinou za sebou judistickou či karatistickou minulost. Mnozí vrcholoví judisté a karatisté se po skončení své sportovní kariéry věnují aikidu, jako blízké nesoutěžní formě bojového umění, které je založeno na podobných principech a při tom nevyžaduje příliš velké svalové vypětí.
KENDO - bojové umění, historie Kenda
Po skončení období válek již nebylo tolik příležitostí k boji a někteří mistři začali mít názor, že pouhé cvičení kata (sestav) pro výcvik nestačí. Od zhruba 17. století se začala v některých školách používat ochranná výstroj bógu a bambusový meč šinaj. Takto bylo možné provádět výcvik a simulovat souboj se skutečnými zbraněmi na plný kontakt bez rizika zranění.
V polovině 19. století se zdokonalila výzbroj a výstroj do současné podoby. Po svržení šógunátu a přechodu na moderní společnost dochází k úpadku a poklesu zájmu o staré školy. Vznikla potřeba vytvořit nové standardní bojové umění meče, které by se vyučovalo na základních a středních školách (a potažmo i v celé veřejnosti) a přispívalo tak k fyzickému i duševním rozvoji dětí i dospělých. Komise mistrů ze starých škol tak sjednotila různé styly a školy a v letech 1910 – 1912 vytvořila standardizované bojové umění Kendó, které se ve společnosti brzy stalo velmi populární. Moderní Kendo bychom mohli rozdělit do dvou oblastí: Šinaj Kendo, tedy cvičení boje s pomocí ochranné výstroje bógu a cvičným mečem šinajem (komplexní systém různých cvičení, především kihon, suburi, různé tréninkové plnokontaktní drily, jako sekvence útoků a technik, útočné a obranné techniky, volný zapas, turnaje a další prvky) a Kendo kata, zjednodušeně nácvik pomocí simulovaného předepsaného souboje s pravými meči, nebo dřevěnými cvičnými bokkeny. Obě části Kendo na sebe přirozeně navazují a tvoří ucelený systém. Kendo je dnes atraktivní směs starého i nového, Kendo je jak tradiční bojové umění, tak i moderní soutěžní disciplína.
MUAY THAI - bojové umění, historie Thajského boxu
Tento bojový sport naleznete s kořeny v Thajsku s ovlivněním čínského bojového umění jako i většina bojových stylů. Dříve se souboje pořádaly na tržištích a rychle se rozšířily po celém území Thajska.
První moderní stadion věnovaný tomuto umění byl vytvořen roku 1945 v Rajadamneru. Thajský box můžeme vidět též pod názvem "mui thai" . Jako spousta stylů i tento získal oblibu u dvora a thajský box se stal povinou průpravou do armády a ochrany obyvatelstva, které jej muselo vykonávat. Pravidla boje jsou velice tvrdá a vhodná pro reálnou sebeobranu. Používá se úderu rukou, nohou, loktem a kolenem. Povolené jsou i kopy na lýtka a stehna. Velice se proslavil právě nízký kop zvaný "low-kick", který může silně ochromit protivníka nezvyklého bránit se této technice.
Bojovníci v thajském boxu mají jako povinou výbavu boxerské rukavice, chránič zubů a suspenzor, jinak mají pouze trenýrky a bosá chodidla. Na začátku zápasu se provádí obřadní tance a další zvláštností jsou amulety (provázky) na čele a horní části paže. Tanec má za úkol vzdát úctu učiteli, soupeřům a tradici. Stal se významnou částí pro tamní boxery. Na zápasech uslyšíte hudbu s bubny, cimbálem, flétnou. Sport této větve je velmi tvrdý a bojovníci většinou vydrží mnoho úderů bez větších problémů, neboť jsou zvyklí. V dnešní době se thajský box rozšířil i do USA a Evropy, kde má slušnou popularitu. Velmi se též osvědčil v tvrdých zápasech jako je ultymat fight, K1 a další tvrdé moderní sporty podobné gladiátorským zápasům. Dnes již mohou provozovat sport i ženy.
CAPOEIRA - bojové umění, historie Capoeiri
Capoeira je afrobrazilské bojové umění, které bylo vyvinuto přibližně před 400 lety africkými otroky, kteří byli portugalskými kolonizátory dovezeni do Jižní Ameriky.
Tito lidé přinesli do Nového Světa své kulturní tradice, náboženství a tradiční válečné tance a rituály, které daly základ vzniku bojového umění capoeira. Otroci cvičili a zdokonalovali své bojové dovednosti a zastírali je tancem, při kterém se střídaly obranné a útočné techniky a vše bylo doprovázeno rytmickou hudbou. Tak vznikla capoeira jako bojové umění skryté v tanci, a to díky otrokářům, pro které by byl jakýkoliv nácvik bojových technik nepřípustným.
Po zrušení otroctví se černé obyvatelstvo začalo stěhovat do brazilských měst. Jelikož stále přetrvávala rasová diskriminace, nenalézali zde zaměstnání a díky tomu se mnozí z nich připojili k zločineckým gangům nebo je sami vytvořili. Dále se věnovali capoeiře a ta tak začala být spojována s protivládními či kriminálními aktivitami. Následkem toho se roku 1892 v první ústavě Brazílie stala capoeira nezákonnou. Potrestání za cvičení bylo extrémní (lékaři jim měli přeříznout Achillovy šlachy) a policie jej brutálním způsobem potlačovala.
Za otce Capoeiry jsou považováni dva významní mistři a to Mestre Bimba a Mestre Pastinha, kteří napomohli legalizaci Capoeiry po roce 1900 a jejímu dosazení na místo národního sportu.
Ve 40. letech začínají počátky moderní capoeiry v Brazílii, v 70. a 80. letech se capoeira rozšířila do celé Brazílie a začala pronikat také za její hranice. Postupem času také začalo obohacování capoeiry o různé akrobatické prvky, jenž přidávají na atraktivnosti tohoto bojového umění. Mnozí mistři to kritizují a poukazují na to, že capoeira byla vždy formou "dialogu" dvou partnerů.
HAPKIDO - bojové umění, historie Hapkida
Hapkido je další z řady Korejských bojových umění - do češtiny přeloženo jako „cesta harmonické energie". Dříve se však pyšnilo názvem „YuSool", později pak „Kido". Název Hapkido pak nese od roku 1961, i když se o jménu Hapkido mluvilo již dlouho předtím.
Odvíjí se od stejného základu jako bojové umění Aikido; tedy Dayto-Ryu Aiki-jutsu, v Korey pak známé jako Dayto-Ryu Yawara. Pro psaní v korejštině se dokonce používají stejné znaky jako pro Aikido. Škola Hapkido je jednou ze dvou škol, které zůstaly v Národní Asociaci Bojových Umění Spojené Korey.
Jednou z mnoha specifik umění Hapkido je, že podobně jako Aikido se zaměřuje na absolutní sebeobranu - tzn. věnuje se hlavně odrážení útoků či technik jiných bojových umění. Využívá k tomu hlavně páky kloubů, hody, tlakových bodů.. Obrana je ale většinou vedena tím způsobem, aby se obránce dostal co nejblíže k útočníkovi a mohl na něm provést techniku páky či hodu. Hapkido ale samozřejmě zahrnuje i techniky na delší vzdálenosti.
K obraně je žák Hapkido schopen používat sílu soupeře. Tu pak využije proti útočníkovi samotnému - například využije nepřítelovu sílu a kinetiku k hodu po směru útoku. V podstatě bychom mohli říci, že čím silnější je útočník, tím lépe pro žáka (mistra) Hapkido.
Jinak řečeno, útočných technik a technik boje na delší vzdálenost v Hapkidu moc není, ale i tak je to velmi efektivní bojové umění.
Po světě je mnoho škol, ve kterých se Hapkido vyučuje a v každé se najdou odlišnosti. Co by však tyto školy měly mít společné, jsou tyto tři zásady:
Žádný odpor (Hwa)
Kruhový pohyb (Won)
Princip vody (Ryu)
Žádný odpor (Hwa) - znamená bojovat bez stresu, v absolutním klidu a neodporovat síle protivníka. Studenti (mistři) umění Hapkido, používají agresorovu sílu a pohyb ke své výhodě. Např. k hodu nepřítelem po směru útoku.
Kruhový pohyb (Won) - používá se k odvrácení útoku např. nožem aj. Pomocí tohoto pohybu student (mistr) Hapkido změní směr útoku a sílu nepřítele tak přijme za svou vlastní. Poté, co je tato technika použita, je pak již jen na cvičenci umění Hapkido, jakým způsobem nepřítele porazí. Studenti (mistři) Hapkido pohlížejí na nepřítele jako na celek energie, kterou jsou okamžitě připraveni využít ke svému prospěchu.
Princip vody (Ryu) - přilnout k protivníkovi jako voda ke kameni a být okamžitě připraven na jakoukoli změnu. Jen tak je možno úspěšně a rychle reagovat na agresorův útok. Stejný princip využívá i bojové umění vytvořené velmistrem Bruce Leem - Jeet Kune Do.
